Konce

Možná žijeme skrze druhé, jejich příběhy a odchod, rozchod, nemoc nebo smrt jsou pro nás jediná šance, jak se vrátit sami k sobě, protože vedle někoho to prostě neumíme, uvědomit si sami sebe.

A všechny ty pocity bolesti s tím spojené, ty rány po ztrátě krvácejí, protože konečně cítíme sebe a tu bolest, kterou jsme upřením pozornosti ven, na druhé necítili.

Všechen ten smutek je z toho, že jsme byli bez sebe.

Někde hloubce sebe sama víme, že smrt i odchod je v pořádku. 

My se jen bojíme toho, co to v nás vyvolá.

Všech těch pocitů, které se vyvalí a přemůžou nás.

Někdy potom zase hledáme někoho dalšího, aby tu díru zacelil, ale nestihneme si uvědomit sami sebe.

Možná, když si tohle uvědomíme za života a vztahu, vrátíme se k sobě včas, tak nemusí nastat konec, nebo pokud ano, přijmeme ho s láskou k sobě i k tomu druhému.

Protože už víme, že ho nepotřebujeme ke svému životu a respektujeme jeho příběh a cestu. Tak, jako sami sebe. ❤️